Založit webové stránky nebo eShop
 

Fehér Kócos - Komondor Kennel FCI

O nás - ABOUT US

 

OD  PSA BEZ PŮVODU   K  CHOVATELSKÉ  STANICI    

                 

  Před několika lety můj manžel sháněl dobrého hlídacího psa, jeho představa neměla specifický charakter a tak se vydal do psího útulku. Tam mu byl majitelem doporučen ze všech čistokrevných ras i takzvaných voříšků komondor, maďarské národní pastevecké plemeno. A tak si manžel přivedl dospělého komondora v zuboženém stavu, podle lysin v srsti a černém průjmu bylo vidět, jak se k němu choval bývalý majitel a bohužel ani jeho strava v útulku nebyla v žádném případě ideální. Po pár měsících vlídného zacházení a správné výživy zesílil, začala mu dorůstat srst a stal se z něj pěkný pes – milý k dětem a sebevědomý hlídač svého území. Chováme koně a tak náš Komiš, jak jsme mu říkali, byl zaměstnán i tím, k čemu byl ve své domovině používán - k hlídání stáda. Manžel se zahleděl do povahy a vzhledu komondora natolik, že „nakazil“ i mne a po nějakém čase jsme zatoužili po štěňátku tohoto plemene. Chtěli jsme si od počátku užít roztomilé bílé kuličky, zažít hravé štěněčí chování a sami pejska vychovat.

    Začala jsem shánět kontakt na někoho, kdo komondory chová a narazila tak na manžele Mikolášovi. Díky tomu se k nám za nějakou dobu dostalo naše první štěně, z Maďarska importovaná fenečka Jászkíséri Kócos Vatta.

   Utíká to jako voda od doby, kdy jsme si s manželem s obrovskou radostí převzali malé štěňátko. Přestože jsme původně chtěli jen dalšího přítele pro nás a stárnoucího Komiše, cítili jsme se zavázáni a začali jezdit po výstavách, na kterých byla Vatta k našemu potěšení velmi úspěšná. Byli jsme také poctěni tím, že nám maďarští chovatelé svěřili štěně komondora. Na Komondor festivalu v Maďarsku jsme pochopili jak až jsou Maďaři hrdí na svá národní plemena. 

    Doma si Vatta u starého Komiše získala respekt již po několika měsících. S radostí se na něj vrhala a skokem ho zalehla tak, že se nemohl ani pohnout. Byla to dvojka, na kterou se bylo radost dívat a opravdu připomínala pubertální dívenku a starého pána, který trpěl jásavé mládí své mladé schovanky. První zimu jejich společného žití jsme začali mít o Komiše strach. Byla tuhá zima a ačkoli jsme mu podávali vitamíny, špatně se zvedal a často polehával. Domnívali jsme se, že ohluchl. Za mrazů jsme ho nechávali ležet v domě, vypadalo to, že se jara nedožije, ale s příchodem teplejšího počasí se mu zvedla nálada, doslova ožil a byl plný elánu. Připadalo nám, že čím je starší, je i veselejší. V podstatě uctíval jen jednoho pána (manžela), ale i mne teď radostně vítal. Předtím byly dny, kdy jsem mu byla naprosto lhostejná a přišel ke mně jen když se chtěl pomazlit nebo loudit tvrdý rohlík, který jsem nesla koním. O to bylo smutnější, když jsme jej našli o rok později o vánocích mrtvého. Pohřbili jsme ho na zahradě u ostružin. Kdykoli jdu kolem vzpomenu si na jeho kolébavý krok. Chybí nám, stal se maskotem naší rodiny. Nejsmutnější byla ale naše Vatta. Prvních čtrnáct dní se nemohla smířit s tím, že její přítel tu už není. Celé noci vyla, přes den chodila s hračkou v tlamě a kňučela, a to i když jsem si s ní hrála. Komiš s ní býval stále, ve dne i v noci, byl jejím učitelem a vzorem v době dospívání. A tak jsme se rozhodli, že i jí pořídíme přítele, se kterým by mohla trávit čas, když zrovna nemůže být s naší lidskou smečkou. 

   Stejně jako Vatta měla radost z malé kuličky, tak i my jsme byli nadšeni, když jsme měli možnost opět získat štěně komondora, tentokrát fenu Alma Király Puszta z chovatelské stanice manželů Mikolášových (dnes je Alma již uchovněná, DKK 0/0, PRA negativní a v roce 2009 odchovala vrh štěňat…). Starší fenu Vattu jsme uchovnili a zaregistrovali jsme si chovatelskou stanici s názvem Fehér Kócos, který v maďarštině vystihuje exteriér komondora a  na chovatelství dnes pohlížíme úplně z jiné stránky. Vždyť i šampión krásy dokáže stejně dobře ohlídat dům, domácí zvířata, potěšit děti a nám dospělým dělat milou společnost. A současně může díky našemu přispění i ovlivnit zdraví a exteriér budoucích generací plemene. Velice jsme se těšili na štěňátka a zřejmě daleko emotivněji jsme prožívali první porod na naší chovatelské stanici nežli naše fena Vatta. Náš život se tak díky jejímu mateřství obohatil o mnoho krásných chvil. Velice opatrně jsme vybírali budoucí majitele naší drobotiny, cítíme obrovskou zodpovědnost za jejich budoucí život. Například nikdy bychom neprodali štěně majitelce feny komondora, která na feně s dědičnou vadou zvanou ektropium odchovala v ČR dva vrhy, a o mladého komondora by měla evidentně zájem, zřejmě protože její krycí pes zestárl. Paní není chovatelem, nýbrž jen množitelem za účelem finančního zisku. Štěňata po této feně jsou samozřejmě bez průkazu původu, jeden potomek feny se dostal do psího útulku a byl nabízen prostřednictvím pořadu „Chcete mě ?“. I nadále musíme občas někoho ze zájemců odmítnout, jak z naší země, tak i ze zahraničí. Ne každý se hodí pro plemeno Komondor, ne všichni zájemci jsou těmi pravými majiteli pro štěně od nás. Je to naše zodpovědnost, že se to malé chlupaté stvoření narodilo právě u nás a bereme za povinnost umístnit ho do vhodných podmínek, kde bude pes šťastný a nebude strádat...

        Tak jak jsme kdysi prožívali vše kolem vrhu „A“, tak jsme se i těšili na štěňátka vrhu dalších, sice už s trochu jinými pocity, přeci jen chovatelství člověka s každou novou zkušeností posune o něco dál...  Štěňátek už je pěkná řádka, se všemi majiteli se snažíme být v kontaktu. Do současné doby jsme odchovali 6 vrhů štěňátek, jejich fotografie a majitele najdete v sekci "Odchovy". Máme velkou radost, když se u nás objeví pejsek od nás se svou rodinou, po čase ho přijedou ukázat, poradit se a popovídat si o něm. Není pro nás problém konzultační víkend, kdy k nám majitelé přijedou z větší dálky a přespí u nás. Pokud se chce nový majitel věnovat chovu či vystavování, jsme rádi, se vším poradíme, plemeno komondor potřebuje, aby o něm svět víc věděl (ne jen zprostředkované věčně kopírované texty lidmy, kteří komondora ani v životě neviděli...), ale není to naší podmínkou a zárukou šťastného psího života -  o ten nám jde, spokojený život pejska  je pro nás to nejdůležitější. 

     Spolupracujeme i s chovateli ze zahraničí. Díky tomu máme větší přehled o chovatelství, ale i konkrétních jedincích plemene Komondor. Získáváme tak nejen cenné informace pro nás, ale díky tomu můžeme i pomoci zprostředkovat kontakty ohledně možných krytí apod. majitelům, kteří mají např. jazykovou bariéru a k podobným informacím se těžce dostávají.          

    Pravidelně se účastníme výstav, stejně jako všichni ostatní členové klubu, ať již chovají komondory, pumi, puli, mudi či kuvasze, prezentace tak málopočetných a vzácných plemen je důležitá. Pokud pozvání na posouzení přijme rozhodčí ze země původu, vždy to velmi vítáme a takového posudku si pak vážíme více než od rozhodčích, kteří s Komondory nemají až tak velkou zkušenost. Je nám líto, pokud vidíme, že posouzení nebylo tzv. až tak "košér", rozhodčí opomenul zkontrolovat plnochrupost psa, nezaměřil se i na pohyb, přehlédl povahu apod. a vítězný pes z našeho úhlu pohledu stojí na stupni vítězů jaksi omylem... Falešné informace škodí obecně chovu a netýká se to konkrétně jen konkrétně plemene Komondor. Maďarsko je pro nás bohužel poněkud z ruky, a tak naše výjezdy do země původu nejsou tak časté, jak bychom si přáli. Chovatelský klub maďarských pasteveckých plemen ČR dnes již pod názvem Pannonia klub, protože nyní zastřešuje i rumunská národní plemena, pokládáme za velmi důležitý pro chov a rozvoj plemene tím správným směrem, vytváří podmínky pro základnu chovatelství, ctí pravidla standardu plemene tak, jak je určila země původu. Dokonce máme v současné době přísnější podmínky pro vstup do chovu, což pokládám za velmi důležitý krok vpřed. Ačkoli je komondor v naší zemi stále vzácností, bonitační komise neuchovní třeba i pěkného psa, který z nějaké příčiny nevyhovuje danému standardu. Doufáme, že se v naší republice chovatelská základna rozroste, počet zájemců ze zahraničí zdaleka převyšuje zájem českých nadšenců.  

        Co ještě dodat na úplný závěr? Poznali jsme povahu tohoto dá se říci až extravagantního plemene. Tento sebevědomý pes se hodí jen pro toho, kdo mu dokáže poskytnout vedle venkovního prostoru - nejlépe trvalého - i vhodné zaměstnání. Komondor fyzicky nenapadne jiného domácího mazlíčka a naopak s ním bude vzhledem ke svým pasteveckým vlastnostem žít v symbióze, lovecký pud je u tohoto plemene silně potlačen. Ačkoli své city nedává příliš najevo, miluje všechny, které považuje za svou smečku, k cizím lidem je nedůvěřivý. Má sklony k samostatnému rozhodování a proto potřebuje důslednou výchovu se správnou socializací, avšak bez trestů a přílišné tvrdosti, jedná se o učenlivého psa, zdlouhavější výcvik není nutný. O jeho typickou šňůrovitou či provazcovitou srst je nutné se důsledně a pečlivě starat zejména v období dospívání kdy se začíná tvořit, v dospělosti není péče o srst časově náročná - zvláště v porovnání s ostatními hustě osrstněnými plemeny, které se musí například denně česat. Struktura srsti česání u komondora zcela vylučuje. Informace o nenáročné péči o srst většinou tazatele velmi překvapí. Velkou předností komondora je jeho odolnost vůči povětrnostním podmínkám, kterou mu zaručuje právě jeho srst připomínající svými izolačními vlastnostmi i vzhledem ovčí rouno.  

                       

                                                                                                         Pavlína a Ladislav Kubátovi

   

                               

TOPlist