Fehér Kócos - Komondor Kennel FCI

Napsali jsme ...

Pannonia Klub vydává každoročně Klubový zpravodaj. Tak jak to bývá i u jiných klubů, měl by sloužit především k shrnutí toho, co se v posledním roce událo.... Tedy např. jaké nové chovatelské stanice a psy členů klubu evidujeme, kteří psi a feny se dostali do chovu, které krytí bylo úspěšné, které naopak neúspěšné a další  informace, které s chovem maďarských a rumunských pastevců bezprostředně souvisí... Každý člen Pannonia Klubu se může podílet na jeho tvorbě, sdílet své názory na konkrétní kynologické události, podělit se o zajímavé informace a poznatky. Postupem doby jsme pochopili, že někdo se chce podělit o radosti, strasti, získané informace a jiný pojme zpravodaj více jako svou vlastní prezentaci a sebechválu. Jaké příspěvky jsme s manželem do zpravodaje poslali se dočtete níže. Především jsme se vždy snažili o to (samozřejmě se nepovažujeme za nějaké profesionály, kteří rozdávají rady druhým) podělit se s ostatními majiteli a chovateli o to, co by je mohlo nějakým způsobem oslovit nebo zajímat. Zpravodaj je nízkopočetný, k dispozici pouze členům klubu nebo za úhradu i jiným zájemcům - počet výtisků téměř odpovídá vzácnosti maďarských a rumunských pastevců u nás...

Vydáno ve zpravodaji Pannonia Klubu v roce 2011:

Cizopasníci - nezvaní hosté

     I když se nám to nezdá, naši miláčci mohou být plní parazitů. Někteří z nás s nimi léhají i ve stejném loži, a pokud si uvědomíme výčet všeho, co s námi mimo tělesné schránky psa může sdílet stejné místo, je to dost děsivá představa. Ačkoli je nevidíme, nemusí to být tak, že pes není jejich hostitelem. 

         Parazitů je nespočetná řada. Jednak to jsou vnější cizopasníci - ektoparazité, kteří jsou více nápadní a můžeme je tedy vnímat častěji. Zaregistrujeme je díky vnějším příznakům psa rychleji, nežli ty, které pes může mít uvnitř těla. Že máme zablešeného psa poznáme téměř okamžitě, mnohdy stačí jedna potvůrka… Za vnější parazity můžeme dál jmenovat klíště, sametku, trudníka, dravčíka, zákožku, ale i různé plísně a kvasinky. Pokud má pes endoparazity, je tzv. začerven. Tito vnitřní cizopasníci jsou nezvanými hosty, kteří ohrožují psa většinou více, než vnější parazité. Ihned tuto skutečnost rozpoznat nemusíme, je to pro nás v mnoha případech skoro nemožné, malé množství vnitřních parazitů se většinou nijak neprojevuje - v tom spočívá jejich záludnost. Zde můžeme jmenovat škrkavky, motolice, hlístice, tasemnice, tenkohlavce, měchovce, cizopasné prvoky guardie, kokcidie, … Je jich opravdu pěkná řádka. 
        
Obecně se dá říci, že střevní parazité narušují zdravý vývoj jedince, jsou zdrojem zánětlivých procesů v těle, jsou příčinou neprůchodnosti střev, poškozují životně důležité orgány, odebírají živiny z těla a snižují jeho imunitu, celkově mohou za špatný fyzický a následně psychický stav psa.
        
Ne všichni cizopasníci jsou stejně častí a také nejsou všichni stejně nebezpeční. Největší pozornost si určitě zaslouží ti, kteří jsou jednak procentuelně nejhojnější a jednak a svému hostiteli obzvlášť škodliví. Z toho důvodu bych se chtěla zmínit konkrétně o nejčastějším vnitřním parazitovi, škrkavce psí - Toxocara canis a jeho přenosu z feny na štěňata.

V těle březí feny se škrkavky aktivují hormonálními změnami, putují do dělohy a přes placentu se dostávají do plodů štěňátek. Průzkumy hovoří až o 90% toxokarózy u narozených štěňat. Matka může nakazit štěňata nejen před porodem, ale i následně po porodu mateřským mlékem. Začervení škrkavkami ohrožuje zdravotní stav štěňat víc, než se někteří domnívají, pro malého tvora na počátku jeho vývinu je škrkavka velkým nebezpečím, ohrožuje ho daleko víc než dospělého psa. U dospělých jedinců nakažených škrkavkami pozorujeme, že jejich srst je matná, mají zvětšená břicha, hubnou, zvrací, kašlou a jsou chudokrevní. Jedním z projevů psa je i tzv. sáňkování. Přítomnost střevních parazitů u Vašeho psa však nemusí být viditelná a obzvlášť u malých štěňátek nemusíme ani tyto příznaky zpozorovat, přesto již mohou být nakaženi. Začervení nemusí být nikterak masivní a přitom důsledkem může být například chudokrevnost štěňátka, čímž může následovat problém se srdcem - aby byla dostatečně okysličena krev, musí srdíčko štěněte více pracovat a tím se zvětšuje. Samozřejmě pak i banalita, s kterou se může začervené štěňátko setkat, ho ohrožuje daleko víc, než štěně, které napadeno škrkavkami není.

Škrkavka má celkem zajímavý cyklus rozmnožování, ale nás více zajímají důsledky začervení a jak jim můžeme předcházet… Je zřejmé, že prevence odčervení feny a štěňat je více než důležitá a nelze tuto problematiku podceňovat. Obecnými zásadami profylaxe proti škrkavkám jsou aplikace anthelmintik. Dospělou fenu odčervujeme mimo běžný systém odčervení bezprostředně před krytím. Zde je na uvážení chovatele, který preparát použije. Na trhu jich je spousta, od levnějších tabletek a past po dražší spot-on. Jsou i jiné metody odčervení, např. směsi bylin, záleží na chovateli, který z přípravků si vybere… V těle feny po zabřeznutí začnou v jejím těle probíhat hormonální změny, a to je právě období, kdy spící vajíčka škrkavek procitnou…a štěňátka se proto rodí většinou už infikována. Larvy v jejich tělíčkách v tenkém střevě pohlavně dozrávají, jejich vývoj se aktivuje s prvním nadechnutím štěněte. Doba na začátku života je pro štěňátka nejkritičtější. Trpí poruchou vstřebávání živin, inapetencí, v růstu zaostávají, průjmují, zvrací, ucpávají se jim střeva, mohou se projevit i křeče a nervové problémy. Z těchto důvodů, abychom předešli nitroděložnímu přenosu škrkavek, je vhodné fenu i v březosti znovu odčervit.
        Odčervovacích preparátů citlivých pro konkrétní období v březosti je poměrně dost. V naší CHS Fehér Kócos používáme spot-on Strongold, který je komplexnějším přípravkem a máme s ním velmi dobré zkušenosti. U Strongholdu výrobce deklaruje, že u něj nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky ani při aplikaci 3-násobku doporučené dávky gravidním fenám. Stronghold nepatří mezi volně prodejné endoparazitika, lze jej zakoupit jen u veterináře. I když byl byla v přívalovém letáku u některého volně prodejného antiparazitika popsána doba aplikace u březích fen, přesný termín je vždy více než vhodné aktuálně zkonzultovat s veterinářem.

 



 

Obecně nejlepší dobou pro odčervení feny je období asi 30. – 40. den gravidity. Přípravky podané na počátku gravidity (hlavně v období vývinu zárodečných terčíků), nebo v době blížící se k porodu, mohou být pro plody velmi škodlivé či dokonce teratogenní, tedy mohou způsobit vznik vrozených vývojových vad apod. Dalším termínem pro odčervení feny i štěňátek je 10-14 dní po porodu. Matku odčervujeme zároveň se štěňaty, s tím rozdílem, že štěňátka odčervujeme štěněcí pastou, nejznámějším preparátem je Banminth pasta. Je důležité znát přesnou váhu konkrétních štěňat, abychom do jejich tlamičky nevpravili méně přípravku, lépe je počítat i s malou rezervou. Štěňátka odčervujeme nekompromisně každých 14 dní až do jejich 3 měsíců věku, od 3 měsíců do 1 roka věku odčervujeme 1x za čtvrt roku. Dospělé psy odčervujeme 1x za 3 - 6 měsíců, v rodině s malými dětmi dodržujeme spodní hranici. V případě nalezení parazitů škrkavky v trusu odčervených zvířat aplikaci po 2 až 3 týdnech kvůli složitějšímu vývoji škrkavek opakujeme. Někteří chovatelé aplikují odčervovací preparát až při případném pozitivním laboratorním nálezu, což se zdá šetrné vůči psovi, avšak jsem názoru, že jeden vzorek exkrementu ještě nemusí být zárukou nepřítomnosti parazita. Je také dobré čas od času změnit značku odčervení, aby se předešlo rezistenci parazitů na konkrétní přípravek.

Odčervení je jednorázovou záležitostí, mějme na paměti, že Váš pes se může opakovaně nakazit kdykoliv při pohybu v přírodě a volných prostranstvích. Zdroje nákazy jsou různé, ať to je již jiný pes, výkaly, hlína, tráva či potrava. Preventivní léčba je nejlepší způsob, jako ochránit psa. Pravidelné odčervování prospívá nejen našemu psovi, ale následně chrání i naši rodinu před parazity přenosnými na člověka. Pouze pravidelné odčervení přeruší vývojový cyklus parazitů dříve, než jejich vajíčka nebo larvy kontaminují prostředí. Vzhledem k tomu, že konkrétně vajíčka škrkavek jsou velmi odolné a schopné v příznivém prostředí přežít až 3 roky, musíme být obezřetní nejen u našich psů. Hygiena v tomto případě není zbytečnou opatrností.

Setkávám se často s domněnkou chovatelů, že odčervení podané feně v době březosti je jen chemií navíc, tak proč jí a štěňata zatěžovat… Osobně jsem však toho názoru, že pokud je preparát bezpečný a podaný ve správném období gravidity, pak vývoj štěňátek neovlivňuje a naopak je velmi prospěšný! 

                                                                       
                                                                                                   
Pavlína Kubátová, CHS Fehér Kócos

 

Jászkiséri Kócos Vatta

       Naše první setkání s Komondorem bylo neplánované, ani jsme neměli tušení, že taková rasa psa existuje… Komiš byl už starší pes z útulku, který nás díky své pracovní povaze, kterou zúročil hlídáním koní v jezdeckém oddíle, naprosto fascinoval. Po zkušenosti s ním jsme už ani o jiném plemenu neuvažovali.
     Nikdy nezapomenu na to, když jsem poprvé telefonovala do Havířova a ptala se Přemka na možnost získání štěněte, původně jsme si přáli psa… a nezapomenu ani na veselé štěňátko, které tam na nás za nějaký čas čekalo. Přemkovi jsme byli vděčni, Vattu nám nakonec dovezl z Maďarska od chovatele Bordáse Bély, ale přiznávám, že až později jsem si uvědomila váhu tohoto jeho vstřícného kroku. 
     Od Vatty jsme očekávali stejnou povahu, kterou jsme poznali u Komiše. Nejenže splnila naše přání, navíc s ní začalo něco, o čemž jsme absolutně netušili, jak moc ovlivní naše budoucí žití.  Nejdříve to byly výstavy, když se ohlédnu zpět, na tváři se mi vyloudí úsměv nad našimi komickými začátky… Úspěch jsme zpočátku nijak zvlášť nevnímali a neuvědomovali jsme si její kvality. O to víc nás později mrzel úraz z léta 2006, který utrpěla při hlídání koní. Dvojitá fraktura čelisti se dobře zahojila, nijak zvlášť ji nehoda neovlivnila, ale poznamenala chrup a zastavila její výstavní kariéru. Tu nám tisíckrát vynahradily jedny z chvílí nejkrásnějších - její mateřství. Poprvé se stala matkou v březnu 2006 a později nás ještě třikrát obdařila bílými kuličkami. Všechny Vatty porody proběhly bez komplikací. Byla pečlivou, obětavou a pro štěňátka naprosto úžasnou mámou. Díky otcům svých štěňat, kterými se postupně stal Achill Varpus, Baliházi Cselló, Döme von Thüringen a Ipoly von Thüringen, se svými potomky nesmazatelně zapsala do dějin a zároveň budoucnosti chovu komondorů. Vatta je nesporně kvalitní součástí genofondu plemene, přispěla do reprodukce štěňat nejen exteriérem, ale i svou vyrovnanou povahou, zachovanými přirozenými instinkty a především zdravím… Ona sama má DKK 0/0, DLK 0/0 a výsledky očních testů prosté dědičných vad. Všechny testy vyhotovené až v šesti letech (v době uchovnění tyto podmínky splňovat nemusela).
     Vatty úspěšná dráha chovné feny v podstatě končila vrhem štěňátek v loňském roce. Důvodem není nic jiného než její věk, který letos překročil povolenou reprodukční hranici. Vatta se narodila 19.2.2003, v únoru slavila již osmé narozeniny. V jejím případě to ale je jako s právě probíhající reklamou v TV -  policista zastaví atraktivní ženu v autě a ona při podání řidičáku s úsměvem řekne, že pro svůj věk nemá vrásky jako důkaz… Vatta na svůj pokročilý věk vůbec nevypadá, má v sobě stále spoustu elánu a energie a s éterickou lehkostí přeskakuje z místa branky na dvoře, které oddělují části našeho pozemku. Stále je to pes, který s ostatními rád skotačí a se svými dospívajícími dcerami by si hrála tak, že ji musíme krotit. I když to někdy vypadá, že její místo alfa feny ve smečce převezme už jiná dospělá fena, Abigél nebo Alma, udržuje si stále své vedoucí postavení a ostatní psi většinou bez okolků její postoje respektují.
     O Komondorovi se píše, že se dožívá průměrného věku 12,5 roku. Přejeme si, aby se nejen této hranice ve zdraví dožila. I když byl Komiš naším prvním Komondorem a každý pes, který prošel naší chovatelskou stanicí, byl výjimečným, Vatta je pro nás něčím, co se slovy těžce popisuje.

                                                                                                                Pavlína a Ladislav Kubátovi
                                                                                                                        CH
S Fehér Kócos

ŠAMPIÓN ŠAMPIÓNŮ 2010

     Těšili jsme se na tuto prestižní akci a netrpělivě jsme očekávali den „D“.  Nádherná atmosféra kongresové haly TOP hotelu v Praze se nedá porovnávat s žádnou show, které jsme se prozatím zúčastnili. Zde se již nepíší žádné posudky, není patrná rivalita mezi vystavovateli. Ačkoli by si každý z nich přál stát se svým šampiónem na stupni vítězů, obdivují si navzájem své psy... Člověk se neubrání uznání, vždyť jsou zde samí úžasní psi bez vad na kráse!
    
Po prvních slovech slavnostního zahájení, kdy jsme si my, vystavovatelé, měli vzpomenout na první chvilky s naším šampiónem, mne tak dojala, že se mi zaleskly oči. Desetikilová bílá kulička se za ty roky proměnila v majestátnou, krásnou fenu komondora. U Almy si samozřejmě ceníme kvalitního  exteriéru a pevného zdraví, její chovnosti a výsledků výstav, ale především jejího charakteru, psí osobnosti. Je součástí a členem naší rodiny...
    
První kolo soutěže posuzoval slovenský rozhodčí pan Jaroslav Matyáš. Ráda jsem slyšela z jeho úst, že máme "moc peknou suku". Po předvedení v kole prvním jsme postoupili s ostatními vítězi skupiny FCI I. do kola druhého.  Většina vystavovatelů se přizpůsobila slavnostní chvíli a vyměnila své oblečení za ještě slavnostnější, na většině dam se objevily plesové šaty. Tím předvedení psů získalo na atmosféře, kterou si tato elita zasloužila.
    
Druhé kolo posuzoval pastevecké a ovčácké psy pan Otakar Vondrouš, jehož posuzování si rovněž velmi vážíme. Cítila jsem, že Almu ukazování sama sebe už nebaví, navíc nás chtěla mít všechny pohromadě a Láďa jí evidentně chyběl. Snažila jsem se, aby její momentální rozpoložení nebylo znát. Do předváděcího kruhu jsme vpluly se slovy moderátorky "A čeká nás výlet do Maďarska, protože nastupuje Komondor! U nás plemeno málo vídané s nevšední srstí." Musím se přiznat, že jsem moc nevěřila, že se probojujeme dál. O to víc jsem byla překvapená a zároveň velmi šťastná, když jsem po několika chvílích, po samostatných předvedení psů bedlivě pozorovaných panem Vondroušem a závěrečné přehlídce všech plemen skupiny FCI I.,  zaslechla "... a podíváme se k sousedům - Maďarsko, Komondor a 4. místo !!!"
    
Jsem hrdá na to, že jsme se s Komondorem ukázali na stupni vítězů. Kvalita českých odchovů si probojovala své místo na soutěži, kde je velmi silná konkurence, daleko silnější než-li tomu je na běžných výstavách. A toho si moc ceníme! Proč byla i ona vybrána mezi pět nejkrásnějších jedinců ovčáckých, pasteveckých a honáckých psů? Samozřejmě pěkný exteriér i pohyb, ale to měli všichni zúčastnění... To, co bylo vysoce ceněno, to byl i celkový výraz - Alma je typickým představitelem komondora. 
    
Jsme vděčni Almince, která nás obohatila už o tolik krásných momentů našeho života. Původně byla pořízena jen jako společník Vatty, záhy poté, co ztratila svého psího kamaráda Komiše. Zažili jsme s ní dojemné chvíle a prožitky, mezi které patřilo třeba její mateřství nebo radost z vítězství její dcery Dáridó na Světové výstavě v Dánsku. Mezi další zážitky spjaté s ní přibyl i tento nevšední, sváteční sobotní den.
    
Děkujeme za milou podporu chovatelky paní Renaty Stradové, s kterou jsme se mohli podělit o radost a atmosféru této slavnostní show od jejího začátku až do konce. Díky tomu si s námi užila několik kulturních vložek - například na běžné výstavě vám nezazpívá rozhodčí pan Juza Beradze. Naše poděkování patří i manželům Karin a Přemyslu Mikolášovým, u kterých se Alminka před  šesti lety narodila. 
   
 Stojí za zmínku, že v této prestižní soutěži se maďarské pastevecké plemeno neobjevilo poprvé. Na Šampiónu šampionů 2007 „maďary“ reprezentovala "Jessy" Hanka Koroščenko Kamily Hrachovcové a o dva roky později se této prestižní show účastnila Zuzka Ticháčková se svou fenkou černého puli Aišou Puszta Vadvirága, která se umístnila na krásném 5. místě. 

                                                                                                Pavlína Kubátová, CHS Fehér Kócos

 

      

Vydáno ve zpravodaji Pannonia Klubu v roce 2010:

 
Seznamte se s „barfováním“
 
     Hned na počátku chci říct, že zde nechci vyzdvihovat či zavrhovat způsoby krmení, ale pouze se podělit o vlastní zkušenosti s těmi, kteří toho moc o „barfování“ neví a zajímá je. 
    Chovat psy jsem s manželem začala v podstatě až v éře granulí. Několik let jsme tedy krmili naše psy granulovanou stravou, v podstatě na ní vyrostli všichni a ohledně zdraví jejich i našich odchovů jsem spokojená… Vždy to bylo krmení kvalitní a patřilo do nejvyšší cenové skupiny prodávané u nás. Chovatel by ale měl být stále otevřený novým informacím a poznatkům a i proto jsem se v minulém roce začala zajímat o krmení syrovou stravou. Specifický název BARF je zkratkou anglických slov „Bones And Raw Food“ a v překladu vystihuje tento způsob krmení. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se odhodlala změnit radikálně jídelníček našich psů. Dřív jsem nekrmila jinak než granulemi jednak proto, že jsem byla přesvědčena, že perfektně vyváženou stravu nedokáži připravit. Nasypat do misky granule je i ten nejjednodušší způsob jak nakrmit své psy, někdo psům podává vařenou stravu, ale ohledně toho jsem vždy váhala, jednak kvůli vyváženosti krmení a jednak jsem nechtěla stát u plotny, kde bych každý den vyvařovala a měla špinavé hrnce v kuchyni plné matných výparů… O syrové stravě jsem předtím nikdy nepřemýšlela, nedovedla jsem si představit, že bych psům házela kusy masa, oni to vláčeli po dvoře, měla jsem jakousi představu tygra v ZOO... Realita je ale úplně někde jinde. 
    V krmení metodou BARF vidím několik předností. V první řadě si sám chovatel určuje kvalitu, kterou psovi dává, vidí, z čeho se skládá jídelníček jeho psa, oproti granulované stravě nepodává psovi konzervanty, krmení nesolí apod. Na rozdíl od vařené stravy si syrová strava ponechává všechny své složky, při vaření se ztrácí mnoho z její hodnoty, některé látky se vytrácí ze stravy už při 40°C (u granulí vznikajících při vysokých teplotách se pak dodávají zpět vitamíny, minerální látky apod. uměle). Další předností je radost psa, takové nadšení u něj možná spatříte u vařeného masa, ale těžko ho uvidíte jásat nad miskou granulí. Většina nejedlíků, kteří se nad granulemi „modlili“ se rozežerou a budou netrpělivě čekat na svou misku. Někteří psi mohou zprvu syrovou stravu odmítat, obzvlášť pokud mu budete podávat vše dle metody BARF, tedy nejen syrové maso a některým nemusí chutnat ani to, i když já osobně jsem se s tím nesetkala. V tom případě můžete z počátku maso trochu povařit a psa postupně přivykat masu syrovému. Jednou z nesporných výhod syrové stravy jsou čisté a bílé zuby psa, díky častějšímu podávání kosti s masem je jejich chrup bez zubního kamene. Vzhledem k tomu, že střeva posunují syrovou stravu většinou rychleji než je tomu u granulí, jsou psi krmeni dle BARFu obecně méně postiženi vnitřními parazity. U granulí totiž tělo vyhodnotí kaši z žaludku už jako více méně tak natrávenou, že mozek není nucen vyslat tolik informací ohledně trávení. Strava se díky tomu pohybuje pomaleji, navíc ulpívá po stranách střeva, kde se mohou tvořit škodlivé plísně a bakterie. Tělo si na takový režim může tak navyknout, že u některých jedinců už není možné ve starším věku na syrovou stravu přejít. Psi krmeni nejednotnou a různorodou stravou mají optimální funkci střev zachovánu, strava se pohybuje rychleji, má kyselejší PH, což je pro cizopasníky méně příznivé prostředí. Z praktického hlediska je u krmení syrovou stravou výhodou menší velikost exkrementů než po granulích, což ocení především majitelé velkých psů.  
Barfování má své zásady, pokud chce chovatel přejít na tento způsob krmení, chce to dávku zodpovědnosti (ta je pouze na něm), protože při podcenění složení stravy můžete psovi i ublížit. Malou nevýhodou je mít stále suroviny doma, praktičtější je jistě mít po ruce pytel s granulemi, ale v dnešní době již není problém si maso například nechat dovézt až domů. Příprava syrové stravy není nikterak složitá, avšak chce to používat rozum a nedávat psovi jen to, co mu vyloženě chutná. Nemusíte mít přesně vyváženou stravu každý den, ale podávat ji psovi tak, abyste složení stravy vyvážili řádově v jednom měsíci.
    Všeobecná zásada je ta, že pes by měl sežrat denně 2 – 3 % své váhy, to je individuální, někomu postačí méně, někdo potřebuje větší množství.  Další informace, kterou se dočtete z více zdrojů je, že 70% stravy by mělo být celkem maso, tzn. čistá svalovina, vnitřnosti a kosti. Po konzultaci s veterinářem podáváme našim psům procentuelně masa méně než uváděných 70%. Důvodem je to, že proces trávení by z dlouhodobého hlediska mohl zatěžovat ledviny. Maso psovi podáváme zásadně přemražené, v syrovém mohou být paraziti, kteří se mrazem zničí, doporučuje se přinejmenším zamražení 48 hod. Maso je vhodné hovězí, drůbeží, ryby (například je vhodný losos), o vepřovém se hovoří jako o méně vhodném. Z vnitřností se doporučují  ledviny, játra, žaludky, srdce, plíce, vemínka. Pes vám bude vděčný například i za syrové neprané dršťky, jsou pro něj velkou pochoutkou. Kosti je vhodnější podávat masité, bezmasé mohou způsobit zácpu. Vhodné jsou například hovězí oháňky nebo prasečí nožky, z kterých můžete pejskovi i připravovat sulc. Zásada syrových kostí by měla platit v každém případě, psů se vařené kosti podávat nesmí, vařením změní svou strukturu, ztvrdnou a mohou psovi vážně ublížit.
 
    Další složkou syrové stravy je zelenina a ovoce, nejlépe nadrobno nastrouhané či nakrájené. Čím menší kousky, tím lépe je pes stráví. Pro mne je nenahraditelným pomocníkem mixér. Polovinu zeleniny by měla tvořit listová zelenina (hlávkový či ledový salát, kapusta, špenát, čínské zelí, ale i třeba kopřivy, lístky pampelišek), druhou polovinu tvoří kořenová a ostatní zelenina (např. květák, cuketa, hrášek, ředkvičky,…). Z ovoce patří mezi nejvhodnější jablka, hrušky, banány, kiwi, pomeranče, grepy (některým pejskům však nemusí citrusy vyhovovat). Uvidíte jaké má Váš pes chutě, naši se i sami obsluhují v létě na zahradě, otrhávají ze stromů třešně a jablka, okousávají i rybíz a ostružiny, asistují v lese při trhání borůvek. 
    Do syrové stravy dle metody BARF patří i například obiloviny, vločky, otruby nebo rýže. Velmi vhodné je přidávat Pangamin, Roboran, vejce (žloutky syrové, bílky vařené, skořápky na drť), mořskou řasu, z bylinek např. kořen lopuchu, čekanky nebo ibišku, mleté semeno pískavice, fenykl, kořen anděliky lékařské, rakytník úzkolistý, lístky maliníku, máty a meduňky, ostropestřec mariánský, květy měsíčku, heřmánku a růže stolisté. O konkrétních bylinkách je potřeba se informovat k čemu slouží, které považujete jako vhodné a v jaké míře u Vašeho pejska použít. Výborným doplňkem je odvar z lněného semínka. Dále přidáváme různé oleje, nejlépe pupalkový, lososový, olivový apod., ale i třeba rostlinný lisovaný za studena.
    Z bílého jogurtu s živou jogurtovou kulturou je vhodné připravit svačinku, může být jak samotný, tak můžete přidat třeba banán s medem a oříšky.  
    Popsala jsem vám zběžně metodu krmení BARF, pro seznámení je to podle mého dostatečné. Kdo by ale o této metodě uvažoval, neměl by se spokojit pouze s mým příspěvkem. Informace jsou jak získané prostřednictvím médií a vyměněné s ostatními chovateli, tak zkušenosti vlastní a jsou jen jakýmsi vodítkem. Vždy záleží na konkrétním pejskovi, každý je individualitou… Obzvlášť opatrní musíme být u štěňat a mladých psů, trochu jiné složení stravy je i u starého pejska a ne každý má trávicí soustavu ve stavu, aby si na stará kolena zvykl na tak velkou změnu. Jak jsem se zmínila na začátku, krmení kvalitními granulemi neodsuzuji a vidím i plusy a na druhou stranu nezodpovědný přístup k barfování může i uškodit, obzvlášť v době vývinu. Za naše dospělé psy však mohu říct, že syrová strava jim velmi prospívá, i když rozdíl samozřejmě není tak markantní, jako kdybychom dřív krmili „obyčejnými“ granulemi. Je na každém chovateli zvážit podle svých možností a schopností, co svému psovi nabídne. Koneckonců je to jeho pes a jeho peníze, které za něj utrácí. Ohledně stravy si může vybrat hned z několika možností. Pokud mu je jeho pes přítelem, jistě pro něj udělá to, co považuje pro něj za nejlepší bez ohledu na finanční stránku nebo čas…
    Nejen chovatelé, kteří metodou syrové stravy krmí si ji pochvalují, ale i mnoho odborníků s metodou BARF souhlasí. Zjistila jsem, že v zahraničí je již dostupná strava BARF v prodejním řetězci jako hotový výrobek a divím se, že se ještě nenašel výrobce u nás. Samozřejmě protipólem jsou ti, kteří syrovou stravu odsuzují a berou jako krok zpět. Jejich doporučením jsou pouze granule, které „prošly dlouhodobým výzkumem a jsou tedy z tohoto důvodu zárukou vyrovnané a té nejoptimálnější stravy“. Nabízí se otázka, proč se tedy u psů objevuje obecně větší množství různých alergií, problémů s imunitou a zažíváním ...
 
Pozn: Text je identický s jeho vydáním ve Zpravodaji. Snad každý chovatel se stále posunuje vpřed a i my přicházíme na nové věci, doplňky, které trh nabízí, čerpáme z nových informací a osobních zkušeností a dnes jsme zas o krůček dál... 
 
                                                                                                                    Pavlína Kubátová
                                                                                                           Chovatelská stanice Fehér Kócos           
Vydáno ve zpravodaji Pannonia Klubu v roce 2010:
 

Slasti a strasti chovatelství

 

     Na počátku je většinou chovatel jako na zelené louce, neposkvrněné jakýmkoli děním. Teprve po narození štěňat zjišťuje, jak obrovský rozdíl je mezi pouhou prezentací svých miláčků na výstavách a chovatelstvím v pravém slova smyslu, kdy jsou za jeho prací i vidět výsledky v podobě malých nezbedů. Chovatelé, kteří již měli možnost odchovat alespoň jeden vrh, mi jistě dají za pravdu. Tehdy totiž chovatel pocítí daleko větší zodpovědnost jednak vůči svým odchovům, těm malým capartům, které předává do nových domovů, jednak vůči budoucnosti plemene, do které se i on sám svým přispěním prostřednictvím štěňátek zapletl. S přibývajícími zkušenostmi a každým dalším odchovem se jeho pocity stoupající tendencí ztotožňují se Sokratovým „Scio me nihil scire“. Snaží se sbírat více informací, nestačí mu ty, které se k němu samovolně dostanou. Daleko víc začne pociťovat úctu k plemenu a ostatním chovatelům, přičemž cítí také větší pokoru k životu a k přírodě. Ta si totiž udělá sama, co chce bez toho, aniž by se zeptala, jak by si to přál on.
 
     U nás byl uplynulý rok 2009 v podstatě převážně o péči o štěňata. Píši „převážně“, protože i když už jsou štěňátka starší a poměrně samostatná, nenecháme je například na zahradě samotná, jejich máma neočekává nebezpečí shůry a my nepodceňujeme útok dravce. Následuje socializace atd. a tak má člověk opravdu o zábavu a veškerý volný čas postaráno i po dobu několika měsíců. Loňský rok tak začal úspěšným krytím a následně krásnými chvílemi se štěňátky Vatty. Její mateřství jsme s ní mohli prožívat již potřetí.
Neštěstí však nechodí po horách, ale po lidech, a tak brzy po narození štěňat radost vystřídal smutek. Po tragické události odešla přes Duhový most milá a krásná fenečka z našeho chovu Boncsa. S některými událostmi se člověk nikdy nesmíří. Vzpomínka zabolí, ale život jde dál a já pevně doufám, že podobně zbytečný odchod nás již nikdy nepotká.
     Ke konci léta nás obdařila svými prvními štěňátky fenka Alma Király Pusta. Tentokrát jsme zažili těžký porod. Pokud se podíváme zpět, nyní již dávno oproštěni od emocí, které tyto chvíle provázely, musíme říct, že i tyto zážitky jsou pro chovatele zkušeností, ze kterých může čerpat v čase budoucím. Žádná osobní zkušenost se nedá vyvážit přečtením literatury nebo hledáním informací na internetu. A každá zkušenost, bohužel to platí více pro negativní situace, chovatele posune o kus dál.
     Nyní se opět těšíme na štěňátka Vatty, tentokrát jim budou jména začínat písmenkem „E“. Po Vattě jsou kvalitní štěňata jak v exteriéru, tak povahovými vlastnostmi, a v neposlední řadě zdravotní stránkou, která je nejvíce důležitá. Obzvláště pokud vezmeme v úvahu, že v zemi původu do nedávna nebyly povinné žádné zdravotní testy. Abychom mohli nejen říci, že je Vatta zdravá, ale mohli to i dokázat, nechali jsme jí provést v šesti letech rentgeny kyčlí a loktů a následně jsme u ní nechali vyhodnotit i oční testy. Uvedené testy Vatta dříve neměla, v době její bonitace nebyly podmínkou. Cítili jsme však morální potřebu je nechat provést i u ní. Kvůli chovu, budoucnosti plemene a našemu přesvědčení. Jsme rádi, že díky jejímu zdraví přispíváme k rozvíjení chovu dalších generací. Některá štěňataVatty jsou již do chovu zařazena, Ares a Bájos mají potomky, Bogi je březí. Jedním ze štěňat Vatty je i Abigél Fehér Kócos, která se k nám do chovatelské stanice vrátila a doufáme, že na sklonku léta letošního roku jí budeme pomáhat přivést na světlo boží její první štěňátka. Byla by velká škoda nevyužít její kvality v chovu. V období, kdy se Abigél nebude věnovat mateřství, bychom chtěli pokračovat v její výstavní kariéře. Ve Švédsku a Norsku se díky své bývalé majitelce p. Ann-Christin Vang stala šampiónkou. Prezentace plemen je důležitou součástí chovatelství a ačkoli jsme se v minulém roce vystavování příliš nevěnovali, podařilo se nám alespoň natočit ve spolupráci s tn.cz krátké povídání o komondorech, které je divákům k dispozici na internetových stránkách televize Nova.  
 
                                                                                     Za CHS Fehér Kócos Pavlína Kubátová
                                                                                                   www.komondor.wbs.cz
 
Vydáno ve zpravodaji Pannonia Klubu v roce 2010:
 
Etický kodex - to nejsou slova bez významu...
 
 
      Klub je jedinou organizací, která oficiálně zastřešuje maďarské a rumunské pastevce. Z toho jasně vyplývá, že je jediným klubem, který zabezpečuje a organizuje plemenitbu těchto plemen u nás. Je tedy prestižní záležitostí být členem právě tohoto klubu, samozřejmě pro ty, kteří si důležitost Klubu ve svém důsledku uvědomují.
     Je-li něco považováno za dobro a spravedlnost, ale je nemožné toho dosáhnout dobrovolně, musí se to vynutit „násilím“ – prostředkem toho je Etický kodex. Tento dokument, Stanovy a ostatní dokumenty Klubu (samozřejmě vycházející z řádů ČMKU a FCI) jsou v podstatě soubory norem, čili již hotových výpovědí o tom, co má být, tedy i o tom, co být nemá. Motivované jsou tím, co má být nejvyšším dobrem a prioritou v chovu psů. Buď je člen klubu bude striktně dodržovat, nebo pokud nesouhlasí, nechť se sdružuje v jiném spolku či třeba vůbec. Bohužel se po rozpadu komunismu v naší zemi obecně rozšířil individuální egoismus více než etické vědomí vnitřní reprezentace, čili opak „svědomí“. Setkáváme se s ním v každodenním životě. Morálka a svědomí je něco, co by měl mít každý člověk v sobě, ale bohužel jsme jen lidé, žijeme v lidské společnosti, a tak se i v kynologii setkáváme s těmi, pro které tyto slova významově v jejich životech nic moc neznamenají. Dokáží se zdánlivou bravurností překrucovat skutečnosti, nemají strach lhát, zdá se, že jsou až příliš sebejistí vzhledem k tomu, jaké plky kolem sebe trousí. Lidé, kteří jsou na „druhé straně barikády“ samozřejmě nad takovými informacemi opovržlivě zakroutí hlavou. Někteří méně, někteří více. Záleží na jejich prahu tolerantnosti, soucítěním, solidaritou s tím, kdo je pošpiněn a i tím, jak se ho překrucovaná věc týká. S lidmi s pokřiveným charakterem se setkáváme ve všech odvětvích lidského konání, proč by se nemorálně nechovali i lidé, kteří chovají psy… Ne všichni máme v sobě rozvinuté jakési sociální cítění - psycholog by to jistě vystihl lépe, než já - proto máme v našem klubu Etický kodex. Tato součást Stanov je jakýsi soupis chování řádného člena klubu - vzhledem k činnostem souvisejících s chovatelstvím, ve vztahu jednoho člena klubu k členům ostatním. 
     Pro někoho je Etický kodex nepotřebný dokument, instinktivně a bez přemýšlení jedná v souladu s ním - vždyť je v něm „pouze“ popsáno slušné chování ve vztahu k lidem a zvířatům. Ale všichni nejsou stejní. Cílovou hodnotu Etického kodexu a jeho dodržování, stejně tak jako dalších dokumentů, které mají nemenší váhu, si musíme střežit jako oko ve své hlavě. Jsme členové jednoho klubu, máme stejný cíl – chov ušlechtilých psů. Některé z nás chovatelství pohltilo natolik, že už nejde jen o občasné výstavy apod. Chovatelství se stalo nedílnou součástí našeho života a díky nám pozměnilo životy dalších. Za sebe mohu říct, že mám opravdu radost i z úspěchů jiných chovatelů, i když se nám třeba v danou chvíli nedaří, jak bychom si přáli, a přijde i třeba rána z čistého nebe, která nás velmi zarmoutí…  Kvůli tomu nezačnu závidět nebo pomlouvat jiné chovatele. Někteří toto dělají. Nedodržují Stanovy, Zápisní řád, Etický kodex, a poté na svou omluvu píší stížnosti na druhé. Snaží se vynutit a překroutit události ve svůj prospěch tak, aby to vypadalo, že mají čistý štít. Namísto toho nám, kteří to máme řešit, odebírají čas, který bychom mohli strávit se svou rodinou a psy. Díky těmto situacím jsem si uvědomila důležitost Etického kodexu a nutnost striktního dodržování i dalších dokumentů klubu. Jen tak totiž můžeme jako klub přežít a chov vést správným směrem. 
     Jsem hrdá na to, že jsem členem klubu a chci v něm být jen s lidmi, kteří se chovají s úctou jeden k druhému a neškodí chovu psů. S manželem se budeme vždy bránit tomu, abychom byli spojováni s lidmi jiného smýšlení, kterým zřejmě nejde ani tak o plemeno jako takové, ale pouze o zviditelnění své osoby, své osobní zájmy, polechtání svého ega, či pošpinění jiné osoby z tak nízkých důvodů, jako je závist a nepřejícnost.
     Původně jsem chtěla popsat některé konkrétní anabáze, příklady internetových debat, příspěvků, emailů a článků, kde se plácá jedna hámotina za druhou. Bohužel se čím dál víc množí. Osobně nechápu jejich autory, z textů čiší nesmyslná rivalita, neúcta a omezenost. Rozhodla jsem se šetřit naše lesy. Byla by škoda takovými nesmysly plnit kvalitní papír, nehledě na to, že by se musel snad i tento neživý materiál červenat nad hloupostí, urážkami a neuvěřitelným množstvím chyb při citaci mnou myšlených pisatelů. Místo toho zmíním jen jeden příklad, který není až tak typickým pro vše co zmiňuji, nejde o debatu či pomluvu konkrétního člena. Jedná se na první dojem o pár nenápadných slov - při přečtení stránek jednoho řekněme „kroužku“ jsem se dozvěděla, že chovatelé v ČR postižené jedince se stupněm dysplazie 3/3 nezahrnují do chovu „ i s ohledem na špatnou prodejnost štěňat do zahraničí od takto postižených jedinců“. Po čtvrt roce byla tato informace ohledně zdraví maďarských pastevců přepsána jiným textem. Podobně prezentované názory hovoří za vše a slušný chovatel si jistě udělá jasno.
                                                                     
Pavlína Kubátová – člen Dozorčí rady Pannonia Klubu
 
 
 
Vydáno ve zpravodaji Pannonia Klubu v roce 2009:
 
A pořád se něco děje…“
 
     …řekl herec Miroslav Donutil na závěr jeho stejnojmenného show pořadu. Je to tak, jednak se pořád něco děje a ke všemu to strašně letí! Rok se sešel s rokem a další zpravodaj je na světě... Při přemýšlení, co bych tak napsala, jsem si uvědomila, jak rychle to uteklo a hlavou se mi mihla vzpomínka na naše začátky. Naše Vatta právě čeká už své třetí potomstvo - a to jsme původně chtěli k našemu komondorovi Komišovi jen dalšího psa. Zřejmě osud tomu chtěl, abychom se vydali cestou chovatelství. Myslím, že v současnosti pojem komondor již není tak neznámý a setkávám se čím dál častěji s lidmi, kteří plemeno dokáží pojmenovat a něco málo o něm i vědí. A kolikrát se i zmíní o ostatních maďarských plemenech, určitě to je posun kupředu v podvědomí lidí. Samozřejmě je toto podmíněno úsilím všech těch, kteří svá plemena nejen prezentují na výstavách a věnují se chovu, ale naše psy prezentují psaným slovem v časopisech, osobními stránkami, canisterapií,  sportovními aktivitami a tak dále. Nás v loňském roce navštívila Česká televize s panem Srstkou, podíleli jsme se na natáčení pořadu „Chcete mě“. Tentokrát byl díl natáčen o psech, kteří měli v životě o něco méně štěstí než ti ostatní, pořad zdokumentoval několik smutných příběhů se šťastným koncem. A tak přijeli i za naší adoptovanou třínohou kolií Áronem. Nebudu zde líčit jeho pohnutý život, Áronkovi jsme věnovali část našich stránek na www.komondor.wbs.cz  a zde je i odkaz na pořad, který je stále prezentován na internetových stránkách ČT. Podařilo se nám do tohoto záznamu, který se točil kvůli hlavnímu hrdinovi Áronovi, vměstnat i naše komondory a tím je i krátce prezentovat. Áron si ve smečce našel své místo, ostatní ho přijali a musím říci, že například pro socializaci našich štěňat má velmi důležitou úlohu jako další pes, s kterým se setkávají. Komondorem, který prošel naší stanicí a objevil se loni v televizním vysílání, je pejsek Betyár „Béďa“ (importován ze Srbska). Byl jedním z „herců“  v reklamě na džus Hello, reklamní spot byl zasazen do prostředí psího útulku. Původně byl na tuto roli vybrán překrásný bernardýn, ale byl agresivní na malé psy, kteří se natáčení účastnili. Jsem přesvědčena, že Bédi bezproblémové chování vychází především z dobré socializace a životu ve smečce u nás. K novým majitelům od nás odešel v necelém roce. Zde hlídá nejen jejich obydlí, ale i všechny psy v jejich psím hotelu a psy pro výcvik. Mimo to majitelé chovají i rodinné mazlíčky, kteří vystupují ve filmech a reklamách. Každý si jistě vzpomene na úsměvné natáčení reklam Vodafonu s falešným sobem atd. Béďa se všemi dobře vycházel hned od počátku.
     Pokud se vrátím k chovatelství, v minulém čísle jsem si dovolila radit všem, kteří by se chtěli věnovat chovu, jak důležité je zjištění nejvhodnější doby krytí. Díky výsledkům vaginální cytologie jsme se na podzim loňského roku nerozjeli na „blind“ do Maďarska s naší Almou. Ačkoli se zdálo její hárání naprosto v pořádku, opakované testy ukázaly, že si Almy organismus usmyslel, že v zimě není příznivý čas a počká si tedy až na hárání jaro - léto. Určité procento fen si to takto „zařídí“, je jedno, že chovatel má své plány a pečlivě vybíral toho nejvhodnějšího kandidáta pro fenku, koresponduje s maďarskou stranou, asi 5x jede na cytologii… Jedna z těchto veterinárních návštěv pro nás byla opět jiná než ty ostatní. Na klinice potřebovali krev na neplánovanou operaci, a když veterinář viděl, že máme s sebou jen Almu, pronesl „Ježíš, jiného komondora s sebou nemáte? Potřebujeme velkého psa.“  Při některé z dřívější návštěvě jsme viděli, že přispal psa, který byl dárcem krve, aby byl v naprostém klidu…U Almy nechtěl nabourávat její cyklus, i když jak se později ukázalo, nevadilo by to... Věděli jsme, že do toho můžeme jít, i přestože Almu neuspí. Naši psi se vždy chovali i na veterině klidně a vyrovnaně. A tak se stalo. S napíchnutou krční žílou seděla v klidu a naprosto bez problémů, ačkoli jí to jistě nebylo příjemné a 20 minut s nakloněnou hlavou se jí asi vleklo dost pomalu. Byli jsme na ni pyšní, vždyť i v našem lidském světě je dárcovství krve ušlechtilým činem. Rozhodli jsme za ní - nevím, zda ona sama za sebe by souhlasila. Každopádně vím, že já v kůži majitelů operovaného pejska bych byla za možného dárce šťastná.
     Aby toho nebylo málo, manžel po čase zjistil změny na Almy mléčných žlázách, které neprovázela změna v chování, měla jsem velký strach…Oddychla jsem si, byla to jen falešná březost, kterou se nám podařilo zřejmě hned v počátku zastavit. 
     Pomocí vaginální cytologie jsme zjišťovali i nejlepší čas pro nakrytí Vatty. Opět se nám toto vyplatilo, s Vattou jsme se rozjeli za Dömem von Thürigen. Samotný akt byl famózním. Během snad půl minuty došlo ke spojení a nejen my, ale i paní chovatelka Bärbell Kloss byla nadšená šikovností psů, jak svého krycího psa Dömeho, tak naší Vatty. Ačkoli krytí probíhalo naprosto přirozeně, tak samozřejmě pod dohledem a s asistencí. Opět jsme nepřekrývali, jen jeden skok. Pokud je optimální čas, pes má dostatek kvalitních spermií, nemáme obavy, že by fena nezabřezla a opakované krytí může naopak přinést více škody než užitku. Z celé naší návštěvy jsme měli moc hezké zážitky, ať se týká úspěšného krytí jako takového, tak z přátelského uvítání manželů Klossových. I přes částečnou jazykovou bariéru jsme si vyměnili informace a družně poklábosili. Měli jsme možnost vidět úchvatnou vítězku světovky ve Stockholmu 2008 Jászkíséri Kócos Szivós (která by měla být ke spatření i na naší klubové výstavě v Ostravě) znovu se setkat s otcem našich štěňat Csellém, pomazlit se s fenkami Cosimou a Carmellou Király Puszta a i s ostatními komondory a pulíky, které manželé Klossovi chovají. Všichni nás až bouřlivě vítali, byli tak přátelští, jak k nám, tak k sobě a to smečka má opravdu úctyhodný počet sedmi komondorů a k tomu ještě několik všudypřítomných akčních černých puli.
     V současné době očekáváme narození štěňátek ze spojení Vatta & Döme. Ultrazvukové vyšetření máme za sebou (tentokrát jsem se zatajeným dechem a nalepená na obrazovce pozorovala tlukoucí srdíčka u 23 dní starých plodů), a tak už nezbývá nic víc, než Vattu hýčkat a těšit se na malé rafaello kuličky, které nám obohatí naše životy o něco krásného, co ač se opakuje, je vždy neopakovatelné…    
                                                               
                             Za CHS Fehér Kócos Pavlína Kubátová
                                                                             www.komondor.wbs.cz
 
 Vydáno ve zpravodaji  Pannonia Klubu v roce 2008:

 

Vydáno ve zpravodaji Pannonia Klubu v roce 2008:

Cestování za ženichem aneb komu se nelení, tomu se …

      Přemýšlela jsem, jak přispět do zpravodaje, který právě čtete. Loni jsme nebyli ve vystavování příliš akčními, především to bylo způsobeno rozsáhlou rekonstrukcí našeho domu a byli šťastní, že jsem se vydali alespoň na dvě výstavy, jednou z nich byl kynologický víkend konaný v srpnu ve Zbraslavi u Brna, kde jsme vystavovali importované štěně Betyara a naši chovnou fenu Vattu, která se zde moc hezky předvedla. Tuto výstavu u ní jsme brali v její výstavní kariéře jako poslední, bohužel již nikdy nebude stát na stupni vítězů, v roce 2006 utrpěla úraz spodní čelisti. Toto ale nijak nebrání tomu, aby se opět mohla stát matkou. Po neúspěšném krytí  na jaře 2007, kdy se měl opakovaně stát otcem štěňat světový vítěz Achill Varpus jsme byli nuceni poohlédnout se po jiném vhodném psovi. Je velice smutné, že po takto úspěšném psovi je tak málo potomstva. Bohužel je to zapříčiněno malým počtem uchovněných fen u nás, v době kdy byl Achill mladý pes v republice nebyla žádná chovná fena, jeho produktivní věk započal později…Ale k Vattě. Nedočkavě jsme čekali až u ní nastane zas ten pravý čas a pečlivě vybírali psa na maďarské straně. Svým exteriérem nás uchvátil mladý pes, vypadal na svůj nízký věk moc pěkně, pěkná stavba těla a až výjimečně nádherná srst, pes se i moc pěkně převedl na Komondor festivalu 2007, jevil se zde jako povahově vyrovnaný, a tak jsem ho vybrali jako krycího psa č. 1. Následovalo vyjednávání podmínek krytí s majitelem psa. Jeho původní návrh -  cenu za krytí zaplatit jednorázově předem a pokud fena nezabřezne, že můžeme přijet ještě jednou - jsme umluvili po dlouhých hovorech „H“  na polovinu ceny předem a druhou půlku po narození štěňat. O tom, že se může narodit štěňat málo nechtěl vůbec slyšet… Jako další pes měl být pes z chovatelské stanice předsedkyně klubu v Maďarsku. Ačkoliv první pes byl panic, jeho majitel v tom neviděl problém. My jsme spoléhali na naši Vattu, v té době již byla zkušenou fenou, její předchozí krytí byla zcela perfektní a probíhala přirozeně. Pro svého nezkušeného psa si jeho majitel nemohl přát lepší fenu…říkali jsme si.

     Než jsme se vydali do Maďarska, nechali jsme u Vatty provést vaginální výtěr a pomocí cytologie veterinář velmi přesně stanovil optimální dobu krytí na pátek navečer až sobotu dopoledne. Jedná se o velmi jednoduchou a zároveň levnou metodu, kterou doporučuji nechat provést zvláště pokud je cesta za krycím psem daleká. Veterinářova rada zněla, pokud je pro fenu vystihnutý optimální čas, stačí pouze jedno krytí a překrytí může spíše uškodit nežli aby bylo ku prospěchu.

      K majiteli krycího psa jsme dorazili v sobotu ráno, krytí vycházelo na 2.11., brzy se stmívalo, ráno bylo optimálnější než navečer. Počasí nám přálo, byl krásný slunný den. Majitel nás velmi hezky přijal, měli jsme dojem, že ohledně vyjednávání byl ovlivněn někým „zkušeným“… Po přátelském seznámení jsme se rozhodli seznámit i hlavní aktéry, tedy naše psy. 

     Pes byl opravdu překrásný, mohutný, od léta se ještě exteriérově změnil, ostatně u komondora ani nelze očekávat, že bude vypadat stejně… K našemu překvapení se však Vatty zpočátku bál, postupem doby se k ní dokonce začal chovat agresivně. Nechtěli jsme mu zavdat jakoukoli příčinu a Vatty se nezastávali, začala chudinka hledat zastání u paní domu. Ačkoli bylo patrné, že se psa začíná bát, její sexuální pudy byly natolik silné, že by byla stále svolná ke krytí, avšak pes se k aktu i nadále neměl, naopak. Změnili jsme prostředí na neutrální půdu, tam se k Vattě choval naprosto lhostejně. Byli jsme z celého průběhu zklamaní, to co jsme předpokládali byli problémy technického rázu, ale věřili jsme natolik Vattě, že díky ní se vše zvládne… Pokud pes není schopen fenu nakrýt, je něco v nepořádku, fena není ve správném stadiu hárání, psovi se nelíbí, je nemocný, poraněný… Samozřejmě pomoc při páření chovatele je na místě, zvláště pokud se jedná o první krytí nezkušeného jedince či pokud je mezi psy výškový rozdíl atd. V tomto případě se však ukázalo, že pes je zřejmě zkažený láskou chovatele. Kromě výstav se nestýkal s jinými psy. Majitel prvního psa sice navrhoval inseminaci, naše rozhodnutí neinseminovat jsme mu zdůvodnili, pochopil a bylo vidět, že je velmi zklamaný. Je důležité, aby u budoucích generacích jeden z nejzákladnějších pudů - sexuální chování - nebyl potlačován, k čemuž inseminace rozhodně přispívá a další skutečností je to, že agresivita se bohužel dědí. A my chtěli, aby se štěňata v budoucnu chtěla rozmnožovat… Bylo jasné, že zde nepochodíme, dalším řešením byl krycí pes č. 2. Jak jsme ale byli překvapeni, když jsme zjistili, že majitelé druhého psa na víkend odcestovali. Zřejmě je nenapadlo, že zde nepořídíme… To už jsme začali být opravdu nervózní, čas utíkal a s ním se vytrácelo naše přání a naděje, že z Maďarska odjedeme s nakrytou fenou. Majitel prvního psa navrhoval bratra jeho psa, z jiného vrhu - také panic… ale my se raději spojili s manželi Mikolášovými s prosbou o radu. Naší spásou byl pan Erdélyi Károly, maďarský poradce pro plemeno komondor, který žije nedaleko od místa, kde jsem se nacházeli. Majitel prvního psa byl ochotný, pomohl nám s komunikací a panu Károlymu zavolal. Když jsme zjistili, že nic nebrání tomu abychom přijeli, vydal se i kus cesty s námi, abychom zbytečně neztráceli čas hledáním trasy.  

      Průběh návštěvy u pana Károlyho byl až překotný. Po shlédnutí psa, rodokmenu a výsledků DKK (v Maďarsku k uchovnění nepovinné) jsme přivedli Vattu. Jak jen ji Baliházi Cselló ucítil a pak i viděl, sápal se z kotce a bylo jasné, že Vatty termín je opravdu správný, dcera pana Károlyho Csella jen tak tak udržela, když spolu vyběhli z kotce. Ačkoli byl Cselló stejně mladý jako pes první, vše proběhlo absolutně bez problémů a rychle, jeho spolupráce s majitelem byla úplný koncertem a svému jménu „čelo“ dělá opravdu čest. Jen Vatta si asi své spojení s novým nápadníkem představovala trochu jinak, ráda před samotným aktem koketuje a svádí svého partnera a zřejmě i Csella úctyhodná kohoutková výška 81 cm jí přivodila o něco více bolesti než čekala. Nicméně my jsme byli šťastní, že je vše v pořádku a její čas nebyl promarněn. Po celou dobu svázání psů seděl pan Károly na stoličce a Vattu přizdvihoval, aby se psi díky rozdílné výšce neporanili. Csella jsme zajímali jen pokud jsme byli bez Vatty, jakmile se objevila, okolní svět ho nezajímal.

           

     Co jsme u pana Károlyho ocenili, bylo to, že sám ani nenaznačil, že by ho zajímala finanční stránka věci. Souhlasil s naší nabídkou a dokonce chtěl celou částku uhradit až po úspěšném porodu. Bylo by však z naší strany neseriózní kdybychom měnili pravidla, které stanovil majitel prvního psa, tím spíše, že nám pan Károly lidově řečeno vytrhl trn z paty.

      Viděli jsme rozdílné chování psa se spoustou výstavních úspěchů, který žije jako obletovaný miláček a naopak psa žijícího ve smečce. Možná nebyl druhý pes tak exteriérově výjimečný, ale ceníme si jeho povahu a vyhodnocení DKK, pro chov to jsou  věci důležitější. Naše cesta za hranice nám přinesla nejen nové zkušenosti a dojmy, ale i navázání přátelského vztahu s panem Károlym, kterého si velmi vážíme a v současné době jistě využijeme jeho rad ohledně hledání vhodného psa pro naši Almu Király Pusta. Její vyšetření DKK a i nepovinného vyšetření DKL má výsledné hodnoty 0/0, k našemu potěšení a i manželů Mikolášových, protože Alma pochází právě z jejich chovu.

    Situace u nás v republice není vůbec jednoduchá, chtě - nechtě se za hranice vydávat budeme muset my všichni, kteří chceme být chovateli, genofond je u nás nesmírně malý nejen u komondorů, ale všech maďarských pasteveckých plemen. A bohužel ne vždy je vše jednoduché jak se z počátku zdálo. Naše cesta tentokrát dopadla „happy endem“ a mě jen napadlo přísloví „Každé špatné pro něco dobré“.  

    Co říci na úplný závěr. Ze spojení Vatty a Csella se narodilo šest krásných štěňat, v současné době odcházejí do nových domovů. Doufáme, že povahové vlastnosti a sexuální touhu jejich rodičů v budoucnu zúročí a přejeme jim krásný, šťastný a dlouhý život. 

Pozn.: Později se Cselló dostal do CHS manželů Klossových. Až u nich vynikla jeho krása, kterou jsme my v Maďarsku neviděli... Stal se z něj úchvatný a majestátný komondor! Co bych u něj chtěla především vyzdvihnout je to, že to byl opravdový samec. Jeho sexuální apetit bych synonymem přirovnala k ušlechtilému chování plemenného hřebce.   

                                                                Pavlína a Ladislav Kubátovi, chovatelská stanice Fehér Kócos

Nový blok - dvojitým kliknutím zde zahájíte úpravu bloku...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde zahájíte úpravu bloku...

TOPlist